Upozornění :
Tento dokument již neplatí a není udržován.
|
[ << ]
[ < ]
[ Domů ]
[ > ]
[ >> ]
8. Konfigurace systému
Obsah:
8.a. Informace o souborových systémech
Co je to fstab?
Pod Linuxem musí být všechny používané oddíly zapsány v souboru
/etc/fstab, který obsahuje informace o přiřazení přípojných bodů
jednotlivým diskovým oddílům a různé další informace (například zda připojovat
automaticky, zda je může připojit běžný uživatel atd.).
Vytvoření /etc/fstab
/etc/fstab má speciální skladbu - každý řádek sestává ze šesti
polí oddělených nějakým druhem mezery (jedna či více obyčejných mezer,
tabulátor,...). Každé políčko má vlastní význam:
-
První pole specifikuje oddíl - cestu k blokovému zařízení, na
kterém je souborový systém uložen.
-
Druhé pole určuje přípojný bod - místo, kam se má filesystém připojit.
-
Jako třetí je specifikován typ souborového systému.
-
Čtvrté pole je určeno pro volby používané programem mount pro
připojování oddílu. Každý typ souborového systému má své vlastní povolené
parametry, pro jejich přehled použijte man mount (zobrazení manuálové
stránky). Jednotlivé volby se oddělují čárkami.
-
Páté pole je používáno programem dump pro určení, zda má být tento
oddíl tímto způsobem zálohován. Políčku můžete klidně ponechat
hodnotu 0 (nula).
-
Šesté pole používá program fsck pro určení pořadí, ve kterém
se bude provádět kontrola souborových systémů v případě, že
systém nebyl řádně ukončen. Kořenový filesystém by zde měl mít uvedeno
1, ostatní 2 (případně 0, nevyžadují-li kontrolu).
Důležité:
Výchozí /etc/fstab, který je obsažen v Gentoo, není
přímo použitelný, budete si muset vytvořit vlastní.
|
Výpis kódu 1.1: Otevření /etc/fstab |
# nano -w /etc/fstab
|
Pojďme se podívat, jak zapsat volby pro oddíl /boot. Je to pouze
příklad, takže pokud jste /boot nevytvářeli nebo nemohli vytvořit,
směle tuto část ignorujte.
V našem výchozím rozdělení pro AMD64 je /boot
umístěn na oddílu /dev/hda1 (případně
/dev/sda*, pokud používáte SATA nebo SCSI zařízení) a je použit
systém souborů ext2. Během spouštění systému je navíc požadovaná jeho
kontrola, napíšeme tedy:
Výpis kódu 1.2: Ukázkový řádek o /boot v /etc/fstab |
/dev/hda1 /boot ext2 defaults 1 2
|
Někteří uživatelé nechtějí mít z bezpečnostních důvodů automaticky připojen
/boot, dosáhneme toho tím, že položku defaults nahradíme
klíčovým slovem noauto. Učiníte-li tak, budete muset tento oddíl
připojit vždy, když ho budete chtít použít.
Nakonec přidáme pravidla pro /proc, tmpfs a pro CD-ROM
mechaniku, a samozřejmě pokud máte další disky nebo oddíly, tak i pro ně.
Pojme tedy vytvořit soubor /etc/fstab:
Výpis kódu 1.3: Kompletní příklad /etc/fstab |
/dev/hda1 /boot ext2 defaults,noatime 1 2
/dev/hda2 none swap sw 0 0
/dev/hda3 / ext3 noatime 0 1
none /proc proc defaults 0 0
none /dev/shm tmpfs nodev,nosuid,noexec 0 0
/dev/cdrom /mnt/cdrom auto noauto,user 0 0
|
Volba auto říká programu mount, aby se snažil uhádnout použitý
systém souborů; hodí se to pro výměnná média, kde se můžete setkat s více
možnostmi. Volba user umožňuje připojit CD i pro obyčejné uživatele.
Pro zlepšení výkonu je dobré přidate volbu noatime. Při přistupu
k souborům nebude muset docházet k aktualizaci informace o času
posledního přístupu, která většinou ani není potřeba.
Soubor po sobě překontrolujte, uložte a ukončete editor.
8.b. Informace o síti
Jméno počítače, domény,...
Další z voleb, kterou musí uživatel podstoupit, je pojmenování svého
stroje. Zdá se to jednoduché, ale ve skutečnosti má mnoho uživatelů
problémy s výběrem správného jména. Nebojte se, naštěstí jde kdykoliv
změnit. Dále budeme používat jméno tux a doménu domacisit. Nejprve
nastavíme jméno počítače, hostname:
Výpis kódu 2.1: Nastavení hostname |
# nano -w /etc/conf.d/hostname
HOSTNAME="tux"
|
Nyní jméno domény, tentokrát v /etc/conf.d/net:
Výpis kódu 2.2: Natavení jména domény |
# nano -w /etc/conf.d/net
dns_domain_lo="domacisit"
|
Máte-li NIS doménu (pokud nevíte, co to je, tak ji nemáte), nastavte ji:
Výpis kódu 2.3: Nastavení jména NIS domény |
# nano -w /etc/conf.d/net
nis_domain_lo="my-nisdomain"
|
Nastavení sítě
Předtím, než podlehnete pocitu "ale to už jsme přece udělali", měli byste si
uvědomit, že nastavení sítě provedené před instalací bylo pouze dočasné pro
její potřeby; nyní nakonfigurujete síť nastálo.
Poznámka:
Detailnější informace o nastavení sítí včetně pokročilých oblastí jako bonding,
bridging, 802.1Q VLANy nebo bezdrátové sítě najdete v části Konfigurace sítě v Gentoo.
|
Všechny potřebné informace jsou shromážděny v souboru
/etc/conf.d/net. Jeho formát je vcelku přímočarý, avšak nevíte-li,
jak nastavit síť ručně, nemusí Vám připadat zrovna intuitivní. Ale nebojte se,
všechno si vysvětlíme :-). Ukázkovou konfiguraci doplněnou mnoha komentáři
naleznete v souboru /etc/conf.d/net.example.
Výchozí volba je nastavení přes DHCP, abyste jej však mohli používat, budete si
muset nainstalovat DHCP klienta. Instrukce naleznete v části o instalaci nezbytných systémových
nástrojů. Nezapomeňte DHCP klienta nainstalovat.
Potřebujete-li nakonfigurovat Vaše síťové připojení (například kvůli dalšímu
nastavení DHCP nebo pro ruční konfiguraci), otevřete
/etc/conf.d/net ve svém oblíbeném editoru (v tomto
příkladu použijeme nano):
Výpis kódu 2.4: Editace /etc/conf.d/net |
# nano -w /etc/conf.d/net
|
Uvidíte toto:
Výpis kódu 2.5: Výchozí /etc/conf.d/net |
# This blank configuration will automatically use DHCP for any net.*
# scripts in /etc/init.d. To create a more complete configuration,
# please review /etc/conf.d/net.example and save your configuration
# in /etc/conf.d/net (this file :]!).
|
Pro zadání vlastní IP adresy, masky sítě a brány potřebujete nastavit
config_eth0 a routes_eth0:
Výpis kódu 2.6: Ruční nastavení IP adresy pro eth0 |
config_eth0=( "192.168.0.2 netmask 255.255.255.0 brd 192.168.0.255" )
routes_eth0=( "default gw 192.168.0.1" )
|
Chcete-li použít DHCP a ovlivnit jeho chování, definujte proměnné
config_eth0 a dhcp_eth0:
Výpis kódu 2.7: Automatické získání IP adresy pro eth0 |
config_eth0=( "dhcp" )
dhcp_eth0="nodns nontp nonis"
|
Pro přehled všech dostupných voleb se prosím podívejte do souboru
/etc/conf.d/net.example.
Máte-li více síťových rozhraní, aplikujte výše uvedený postup na
config_eth1, config_eth2, atd.
Nyní uložte konfiguraci a ukončete editor.
Automatické spouštění sítě při startu
Aby byla Vaše síťová rozhraní spuštěna během bootu systému, musíte přidat
skript do výchozího runlevelu. Máte-li PCMCIA rozhraní, měli byste tento krok
přeskočit, protože taková rozhraní jsou spouštěna init skriptem pro PCMCIA.
Výpis kódu 2.8: Přidání net.eth0 do výchozího runlevelu |
# rc-update add net.eth0 default
|
Máte-li více síťových rozhraní, musíte vytvořit odpovídající initskripty
net.eth1, net.eth2,... Můžete pro to použít
příkaz ln:
Výpis kódu 2.9: Vytvoření dalších initskriptů |
# cd /etc/init.d
# ln -s net.lo net.eth1
# rc-update add net.eth1 default
|
Informace o síti
Dále budete muset systému sdělit některé informace o síti. Pro převod
(resolving) jmen strojů na IP adresy se jako doplněk služby DNS používá soubor
/etc/hosts. Tento soubor by měl obsahovat informace o stroji, který
právě instalujete, a pokud ve své síti nepoužíváte službu DNS, tak i o
dalších počítačích.
Výpis kódu 2.10: Otevření souboru /etc/hosts |
# nano -w /etc/hosts
|
Výpis kódu 2.11: Vyplnění informací o síti |
127.0.0.1 tux.domacisit tux localhost
192.168.0.5 janicka.domacisit janicka
192.168.0.6 barborka.domacisit barborka
|
Změny uložte a ukončete editor.
Nemáte-li ve svém systému PCMCIA, můžete nyní pokračovat systémovými informacemi, jinak čtěte dále.
Volitelně: zprovoznění PCMCIA
Uživatelé PCMCIA by měli nejprve nainstalovat balíček pcmcia-cs. Platí
to i pro ty, kdo budou pracovat s jádrem řady 2.6 (i když nebudou používat
ovladače z tohoto balíčku, ale přímo z jádra). Použití proměnné
USE="-X" je nezbytné, jinak by se nyní začalo instalovat xorg-x11:
Výpis kódu 2.12: Instalace pcmcia-cs |
# USE="-X" emerge pcmcia-cs
|
Až se balíček nainstaluje, přidejte pcmcia do výchozího (default)
runlevelu:
Výpis kódu 2.13: Přidání pcmcia do runlevelu default |
# rc-update add pcmcia default
|
8.c. Systémové informace
Heslo superuživatele root
Nejprve nastavíme rootovské heslo:
Výpis kódu 3.1: Nastavení rootovského hesla |
# passwd
|
Přejete-li si, aby se mohl root přihlašovat i přes sériovou konzoli, přidejte
tts/0 do souboru /etc/securetty:
Výpis kódu 3.2: Přidání tts/0 do /etc/securetty |
# echo "tts/0" >> /etc/securetty
|
Systémové informace
Pro všeobecnou konfiguraci systému používá Gentoo soubor
/etc/rc.conf. Otevřete jej a užijte si jeho přehlednou dokumentaci
v podobě komentářů :-)
Výpis kódu 3.3: Otevření /etc/rc.conf |
# nano -w /etc/rc.conf
|
Až provedete potřebné změny, soubor /etc/rc.conf uložte a ukončete
editor.
Jak vidíte, soubor je velmi dobře okomentován, což by Vám mělo pomoci
s nastavením nezbytných proměnných. Určíte, zda má systém používat
Unicode a nastavíte výchozí editor a display manager (grafické přihlašování,
například gdm nebo kdm).
Klávesové mapy se v Gentoo nastavují pomocí souboru
/etc/conf.d/keymaps.
Výpis kódu 3.4: Editace /etc/conf.d/keymaps |
# nano -w /etc/conf.d/keymaps
|
Dejte pozor na správnou hodnotu KEYMAP, jinak může psaní na klávesnici
dopadnout podivně.
Až dokončíte konfiguraci souboru /etc/conf.d/keymaps, uložte
jej a ukončete editor.
Nastavení voleb ovlivňujících hodiny je v souboru
/etc/conf.d/clock; změňte jej podle Vašich potřeb.
Výpis kódu 3.5: Editace /etc/conf.d/clock |
# nano -w /etc/conf.d/clock
|
Neběží-li Vaše hardwarové hodiny v UTC, je potřeba navíc přidat řádek
CLOCK="local", jinak mohou být posunuté.
Až budete hotovi s konfigurací souboru /etc/conf.d/clock, uložte
jej a ukončete editor.
Pokračujte instalací nezbytných systémových
nástrojů.
[ << ]
[ < ]
[ Domů ]
[ > ]
[ >> ]
Obsah tohoto dokumentu je licencován pod licencí Creative Commons -
Attribution / Share Alike.
|