[ << ] [ < ] [ Domů ] [ > ] [ >> ]

7. Konfigurace kernelu

• Časové pásmo
• Instalace zdrojových kódů
• Výchozí: Ruční konfigurace
• Alternativní: Použití genkernelu
• Jaderné moduly

7.a. Časové pásmo

Nejprve musíte nastavit své časové pásmo, aby systém věděl, kde je umístěn. Najděte jej v /usr/share/zoneinfo a zkopírujte do /etc/localtime. Nepoužívejte prosím soubory /usr/share/zoneinfo/Etc/GMT*, protože jejich jména zcela neodpovídají obsahu, například GMT-8 je ve skutečnosti GMT+8.

# ls /usr/share/zoneinfo
(použijeme časové pásmo vhodné pro Českou republiku)
# cp /usr/share/zoneinfo/Europe/Prague /etc/localtime

7.b. Instalace zdrojových kódů

Výběr jádra

Srdcem každé linuxové distribuce je kernel, linuxové jádro, tvořící vrstvu mezi uživatelskými programy a hardwarem systému. Gentoo umožňuje svým uživatelům výběr z několika možných kernelů, jejichž podrobný popis najdete v dokumentu Linuxová jádra v Gentoo.

Pro x86 systémy máme mezi jinými jádra vanilla-sources (výchozí jádro, tak, jak ho vyvíjejí linux-kernel vývojáři), gentoo-sources (jádro opatchované pro lepší výkon) a další.

Vyberte si jedno z těchto jader a nainstalujte ho pomocí emerge. USE="-doc" je nutné pro dočasné zabránění instalace xorg-x11 a dalších závislostí. USE="symlink" na nových instalacích nezbytné není, avšak zajistí správné vytvoření symbolického odkazu /usr/src/linux.

# USE="-doc symlink" emerge gentoo-sources

Podíváte-li se do adresáře /usr/src, měli byste vidět symbolický odkaz linux ukazující na zdrojové kódy Vašeho jádra. V tomto případě je nainstalován balíček gentoo-sources-2.6.17-r5 (verze, kterou používáte vy, může být jiná).

# ls -l /usr/src/linux
lrwxrwxrwx    1 root     root           12 Oct 13 11:04 /usr/src/linux -> linux-2.6.17-r5

Nyní je čas nakonfigurovat a zkompilovat Váš kernel. Můžete na to použít genkernel, který sestaví všeobecně použitelné jádro, stejné, jako používá instalační CD. My si však nejprve popíšeme ruční konfiguraci, protože to je ta nejlepší cesta, jak dosáhnout nejlépe optimalizovaného prostředí.

Chcete-li si nakonfigurovat své jádro, pokračujte částí výchozí: ruční konfigurace. Chcete-li použít genkernel, měli byste místo toho použít alternativní: použití genkernelu.

7.c. Výchozí: Ruční konfigurace

Úvod

Na ruční konfiguraci jádra je často pohlíženo jako na jeden z nejtěžších kroků, které kdy musí uživatel Linuxu provést. Nic není dále od pravdy - až si nakonfigurujete pár vlastních kernelů, ani si nebudete pamatovat, že to bylo obtížné ;-)

Ale jedna věc je pravda - než začnete konfigurovat jádro, musíte znát svůj systém. Většinu informací získáte instalací balíčku pciutils (emerge pciutils) uvnitř chrootovaného prostředí. S klidným svědomím můžete ignorovat varování pcilib (například "pcilib: cannot open /sys/bus/pci/devices"), které lspci ohlásí. lspci můžete použít i v původním prostředí (bez chrootu); výsledek je stejný. Rovněž můžete spustit lsmod, abyste viděli, jaké moduly instalační CD používá, což Vám může napovědět, jaké volby při konfiguraci jádra povolit.

Nyní vejděte do adresáře se zdrojovými kódy jádra a spusťte make menuconfig. Zobrazí se Vám konfigurační menu založené na knihovně ncurses.

# cd /usr/src/linux
# make menuconfig

Budete uvítáni seznamem různých sekcí. Ukážeme si, které volby budete muset aktivovat, aby Gentoo pracovalo správně bez dalšího vylaďování.

Aktivace vyžadovaných voleb

Nejprve povolíme použití vývojového a experimentálního kódu a ovladačů. Je to potřeba, jinak se některé důležité volby nezobrazí:

Code maturity level options --->
  [*] Prompt for development and/or incomplete code/drivers

Ujistěte se, že jste zakompilovali do jádra, ne jako modul, vše potřebné k bootu systému (například SCSI řadič). V opačném případě Váš systém nebude možné spustit.

Nyní vyberte správnou rodinu procesorů:

Processor type and features --->
  (Změňte podle svého systému)
  (Athlon/Duron/K7) Processor family

Nyní v sekci File Systems zvolte podporu souborových systémů, které chcete používat. Nekompilujte je jako moduly, jinak Gentoo nebude schopné připojit Vaše oddíly. Také povolte Virtual memory a /proc file system.

Pokud používáte kernel řady 2.4, budete muset povolit i volbu /dev file system, protože tato řada nepodporuje udev.

(Pro jádro řady 2.4.x)
File systems --->
  [*] Virtual memory file system support (former shm fs)
  [*] /proc file system support
  [*] /dev file system support (EXPERIMENTAL)
  [*]   automatically mount /dev at boot
  [ ] /dev/pts file system for Unix98 PTYs

(Pro jádro řady 2.6.x)
File systems --->
  Pseudo Filesystems --->
    [*] /proc file system support
    [*] Virtual memory file system support (former shm fs)

(Vyberte jednu nebo více z následujících voleb, podle toho, co potřebujete)
  <*> Reiserfs support
  <*> Ext3 journalling file system support
  <*> JFS filesystem support
  <*> Second extended fs support
  <*> XFS filesystem support

Neumí-li Váš BIOS zacházet s velkými disky a vy jste je nastavili tak, aby hlásily omezenou velikost, povolte následující volbu, abyste měli přístup k celému disku:

(Pouze pro jádra řady 2.4.x)
ATA/IDE/MFM/RLL support --->
  IDE, ATA and ATAPI Block devices --->
    <*>   Include IDE/ATA-2 DISK support
    [ ]     Use multi-mode by default
    [*]     Auto-Geometry Resizing support

Nezapomeňte povolit DMA pro disky:

Device Drivers --->
  ATA/ATAPI/MFM/RLL support --->
    [*] Generic PCI bus-master DMA support
    [*]   Use PCI DMA by default when available

Používáte-li PPPoE pro připojení k Internetu nebo máte-li modem pro vytáčené připojení, budete muset povolit tyto volby:

(Pro jádro 2.4.x)
Network device support --->
  <*> PPP (point-to-point protocol) support
  <*>   PPP support for async serial ports
  <*>   PPP support for sync tty ports

(Pro jádro 2.6.x)
Device Drivers --->
  Networking support --->
    <*> PPP (point-to-point protocol) support
    <*>   PPP support for async serial ports
    <*>   PPP support for sync tty ports

Dvě volby pro kompresi neuškodí, ale nejsou nutné, stejně jako volba PPP over Ethernet, která je použita pouze tehdy, je-li rp-pppoe nastaveno pro použití PPPoE v režimu jádra.

Potřebujete-li, nezapomeňte povolit podporu své síťové karty.

Máte-li procesor Intel, který podporuje HyperThreading (tm), a nebo víceprocesorový systém, měli byste povolit "Symmetric multi-processing support":

Processor type and features  --->
  [*] Symmetric multi-processing support

Používáte-li USB vstupní zařízení jako je klávesnice a nebo myš, nezapomeňte je rovněž povolit:

Device Drivers --->
  USB Support --->
    <*>   USB Human Interface Device (full HID) support

Uživatelé notebooků, kteří chtějí podporu PCMCIA, by ji neměli povolit v jádře 2.4, protože novější ovladače jsou k dispozici pomocí balíčku pcmcia-cs, který mohou nainstalovat později. Naproti tomu uživatelé jader řady 2.6 by měli podporu PCMCIA povolit přímo v jádře.

Kromě přikompilování podpory PCMCIA v jádře řady 2.6 nezapomeňte přidat rovněž podporu pro PCMCIA card bridge svého systému:

Bus options (PCI, PCMCIA, EISA, MCA, ISA)  --->
  PCCARD (PCMCIA/CardBus) support  --->
    <*> PCCard (PCMCIA/CardBus) support
(Vyberte 16-bit, potřebujete-li podporu pro starší PCMCIA karty.
Většina lidí to potřebuje.)
    <*>   16-bit PCMCIA support
    [*]   32-bit CardBus support
(Vyberte odpovídající bridge)
    --- PC-card bridges
    <*> CardBus yenta-compatible bridge support (NEW)
    <*> Cirrus PD6729 compatible bridge support (NEW)
    <*> i82092 compatible bridge support (NEW)
    <*> i82365 compatible bridge support (NEW)
    <*> Databook TCIC host bridge support (NEW)

Až dokončíte konfiguraci kernelu, pokračujte kompilací a instalací.

Kompilace a instalace

Nyní máte své jádro nakonfigurované, je tedy čas jej zkompilovat a nainstalovat. Ukončete konfigurační program a zahajte kompilační proces:

(Pro jádra řady 2.4)
# make dep && make bzImage modules modules_install

(Pro jádra řady 2.6)
# make && make modules_install

Až se kompilace dokončí, zkopírujte image jádra do adresáře /boot. Jako jméno image použijte cokoliv, co Vám bude připadat vhodné, avšak nezapomeňte, že jej budete potřebovat při konfiguraci bootloaderu. V dalším příkladu tedy nahraďte kernel-2.6.17-gentoo-r5 zvoleným jménem:

# cp arch/i386/boot/bzImage /boot/kernel-2.6.17-gentoo-r5

Nyní pokračujte instalací modulů jádra.

7.d. Alternativní: Použití genkernelu

Čtete-li tuto sekci, vybrali jste si genkernel, který nastaví Vaše jádro za Vás.

Zdrojové kódy jádra jsou již nainstalované, je tedy čas je nakonfigurovat a zkompilovat. Skript genkernel sestaví jádro za Vás. Výsledek funguje skoro stejně jako instalační CD, to znamená, že pokud použijete genkernel, systém se při startu pokusí detekovat Váš hardware. Protože genkernel nevyžaduje ruční konfiguraci jádra, je ideálním řešením pro uživatele, kteří se jí chtějí vyhnout.

Podívejme se, jak se genkernel používá. Nejprve ho nainstalujeme:

# emerge genkernel

Chystáte-li se použít jádro řady 2.6, zkopírujte výchozí konfiguraci jádra z instalačního CD do umístění, kde ji genkernel očekává:

(Pouze chystáte-li se konfigurovat jádro řady 2.6)
# zcat /proc/config.gz > /usr/share/genkernel/x86/kernel-config-2.6

Nyní zkompilujte zdrojové kódy jádra pomocí genkernel all. Protože však genkernel vytvoří jádro podporující skoro všechen možný hardware, bude kompilace trvat poměrně dlouho.

Pokud jste na /boot použili jiný systém souborů než ext2 nebo ext3, budete potřebovat spustit genkernel --menuconfig all a přidat podporu pro použitý filesystém přímo do jádra, tj. ne jako modul. Uživatelé EVMS2 číi LVM2 budou pravděpodobně chtít přidat i volby --evms2, resp. --lvm2.

# genkernel all

Jakmile genkernel skončí, je vytvořeno jádro, všechny moduly a initial root disk čili initrd, sloužící k detekci Vašeho hardwaru ještě před tím, než vstoupí do hry "opravdový" systém. Jména jádra a initrd budete potřebovat pro pozdější nastavení bootloaderu, proto si je poznamenejte.

# ls /boot/kernel* /boot/initramfs*

Nyní proveďte ještě jeden krok, aby byl Váš systém více podobný instalačnímu CD - nainstalujte coldplug. Initrd detekuje vše potřebné pro spuštění systému, coldplug se postará o zbytek. Abyste mohli používat coldplug, napište následující:

# emerge coldplug
# rc-update add coldplug boot

7.e. Jaderné moduly

Konfigurace modulů

Moduly, které chcete automaticky načíst při startu, byste měli zapsat do souboru /etc/modules.autoload.d/kernel-2.6. Můžete tam přidat i různé parametry předávané modulům, pokud potřebujete.

Pro zobrazení všech dostupných modulů použijte příkaz find. Nezapomeňte nahradit 2.6.17-r5 verzí jádra, které jste zrovna zkompilovali:

# find /lib/modules/2.6.17-r5/ -type f -iname '*.o' -or -iname '*.ko'

Chcete-li kupříkladu automaticky načíst modul 3c59x, změňte kernel-2.6 a zadejte do něj jméno modulu:

# nano -w /etc/modules.autoload.d/kernel-2.6

3c59x

V instalaci pokračujte konfigurací systému.

[ << ] [ < ] [ Domů ] [ > ] [ >> ]

Obsah tohoto dokumentu je licencován pod licencí Creative Commons - Attribution / Share Alike.