1.  Časové pásmo

Nejprve musíte nastavit své časové pásmo, aby systém věděl, kde je umístěn. Najděte jej v /usr/share/zoneinfo a zkopírujte do /etc/localtime. Nepoužívejte prosím soubory /usr/share/zoneinfo/Etc/GMT*, protože jejich jména zcela neodpovídají obsahu, například GMT-8 je ve skutečnosti GMT+8.

# ls /usr/share/zoneinfo
(použijeme časové pásmo vhodné pro Českou republiku)
# cp /usr/share/zoneinfo/Europe/Prague /etc/localtime

1.  Instalace zdrojových kódů

Výběr jádra

Srdcem každé linuxové distribuce je kernel, linuxové jádro, tvořící vrstvu mezi uživatelskými programy a hardwarem systému. Gentoo umožňuje svým uživatelům výběr z několika možných kernelů, jejichž podrobný popis najdete v dokumentu Linuxová jádra v Gentoo.

Vyberte si jedno z těchto jader a nainstalujte ho pomocí emerge. USE="-doc" je nutné pro dočasné zabránění instalace xorg-x11 a dalších závislostí. USE="symlink" na nových instalacích nezbytné není, avšak zajistí správné vytvoření symbolického odkazu /usr/src/linux.

# USE="-doc symlink" emerge gentoo-sources

Podíváte-li se do adresáře /usr/src, měli byste vidět symbolický odkaz linux ukazující na zdrojové kódy Vašeho jádra. V tomto případě je nainstalován balíček gentoo-sources-${kernel-version} (verze, kterou používáte vy, může být jiná).

# ls -l /usr/src/linux
lrwxrwxrwx    1 root     root           12 Oct 13 11:04 /usr/src/linux -> linux-${kernel-version}

Nyní je čas nakonfigurovat a zkompilovat Váš kernel. Můžete na to použít genkernel, který sestaví všeobecně použitelné jádro, stejné, jako používá instalační CD. My si však nejprve popíšeme ruční konfiguraci, protože to je ta nejlepší cesta, jak dosáhnout nejlépe optimalizovaného prostředí.

Chcete-li si nakonfigurovat své jádro, pokračujte částí výchozí: ruční konfigurace. Chcete-li použít genkernel, měli byste místo toho použít alternativní: použití genkernelu.

1.  Výchozí: Ruční konfigurace

Úvod

Na ruční konfiguraci jádra je často pohlíženo jako na jeden z nejtěžších kroků, které kdy musí uživatel Linuxu provést. Nic není dále od pravdy - až si nakonfigurujete pár vlastních kernelů, ani si nebudete pamatovat, že to bylo obtížné ;-)

Ale jedna věc je pravda - než začnete konfigurovat jádro, musíte znát svůj systém. Většinu informací získáte instalací balíčku pciutils (emerge pciutils) uvnitř chrootovaného prostředí. S klidným svědomím můžete ignorovat varování pcilib (například "pcilib: cannot open /sys/bus/pci/devices"), které lspci ohlásí. lspci můžete použít i v původním prostředí (bez chrootu); výsledek je stejný. Rovněž můžete spustit lsmod, abyste viděli, jaké moduly instalační CD používá, což Vám může napovědět, jaké volby při konfiguraci jádra povolit.

Nyní vejděte do adresáře se zdrojovými kódy jádra a spusťte make menuconfig. Zobrazí se Vám konfigurační menu založené na knihovně ncurses.

# cd /usr/src/linux
# make menuconfig

Budete uvítáni seznamem různých sekcí. Ukážeme si, které volby budete muset aktivovat, aby Gentoo pracovalo správně bez dalšího vylaďování.

Aktivace vyžadovaných voleb

Nejprve povolíme použití vývojového a experimentálního kódu a ovladačů. Je to potřeba, jinak se některé důležité volby nezobrazí:

Code maturity level options --->
  [*] Prompt for development and/or incomplete code/drivers

Ujistěte se, že jste zakompilovali do jádra, ne jako modul, vše potřebné k bootu systému (například SCSI řadič). V opačném případě Váš systém nebude možné spustit.

Nyní v sekci File Systems zvolte podporu souborových systémů, které chcete používat. Nekompilujte je jako moduly, jinak Gentoo nebude schopné připojit Vaše oddíly. Také povolte Virtual memory a /proc file system.

Nezapomeňte povolit DMA pro disky:

Device Drivers --->
  ATA/ATAPI/MFM/RLL support --->
    [*] Generic PCI bus-master DMA support
    [*]   Use PCI DMA by default when available

Používáte-li PPPoE pro připojení k Internetu nebo máte-li modem pro vytáčené připojení, budete muset povolit tyto volby:

Dvě volby pro kompresi neuškodí, ale nejsou nutné, stejně jako volba PPP over Ethernet, která je použita pouze tehdy, je-li rp-pppoe nastaveno pro použití PPPoE v režimu jádra.

Potřebujete-li, nezapomeňte povolit podporu své síťové karty.

Processor type and features  --->
  [*] Symmetric multi-processing support

Používáte-li USB vstupní zařízení jako je klávesnice a nebo myš, nezapomeňte je rovněž povolit:

Device Drivers --->
  USB Support --->
    <*>   USB Human Interface Device (full HID) support

Kompilace a instalace

Nyní máte své jádro nakonfigurované, je tedy čas jej zkompilovat a nainstalovat. Ukončete konfigurační program a zahajte kompilační proces:

Až se kompilace dokončí, zkopírujte image jádra do adresáře /boot. Jako jméno image použijte cokoliv, co Vám bude připadat vhodné, avšak nezapomeňte, že jej budete potřebovat při konfiguraci bootloaderu. V dalším příkladu tedy nahraďte ${kernel-name} zvoleným jménem:

# cp arch/${arch-sub}/boot/bzImage /boot/${kernel-name}

Nyní pokračujte instalací modulů jádra.

1.  Alternativní: Použití genkernelu

Čtete-li tuto sekci, vybrali jste si genkernel, který nastaví Vaše jádro za Vás.

Zdrojové kódy jádra jsou již nainstalované, je tedy čas je nakonfigurovat a zkompilovat. Skript genkernel sestaví jádro za Vás. Výsledek funguje skoro stejně jako instalační CD, to znamená, že pokud použijete genkernel, systém se při startu pokusí detekovat Váš hardware. Protože genkernel nevyžaduje ruční konfiguraci jádra, je ideálním řešením pro uživatele, kteří se jí chtějí vyhnout.

Podívejme se, jak se genkernel používá. Nejprve ho nainstalujeme:

# emerge genkernel

Nyní zkompilujte zdrojové kódy jádra pomocí genkernel all. Protože však genkernel vytvoří jádro podporující skoro všechen možný hardware, bude kompilace trvat poměrně dlouho.

Pokud jste na /boot použili jiný systém souborů než ext2 nebo ext3, budete potřebovat spustit genkernel --menuconfig all a přidat podporu pro použitý filesystém přímo do jádra, tj. ne jako modul. Uživatelé EVMS2 číi LVM2 budou pravděpodobně chtít přidat i volby --evms2, resp. --lvm2.

# genkernel all

Jakmile genkernel skončí, je vytvořeno jádro, všechny moduly a initial root disk čili initrd, sloužící k detekci Vašeho hardwaru ještě před tím, než vstoupí do hry "opravdový" systém. Jména jádra a initrd budete potřebovat pro pozdější nastavení bootloaderu, proto si je poznamenejte.

# ls /boot/kernel* /boot/initramfs*

Nyní proveďte ještě jeden krok, aby byl Váš systém více podobný instalačnímu CD - nainstalujte coldplug. Initrd detekuje vše potřebné pro spuštění systému, coldplug se postará o zbytek. Abyste mohli používat coldplug, napište následující:

# emerge coldplug
# rc-update add coldplug boot

1.  Jaderné moduly

Konfigurace modulů

Moduly, které chcete automaticky načíst při startu, byste měli zapsat do souboru /etc/modules.autoload.d/kernel-2.6. Můžete tam přidat i různé parametry předávané modulům, pokud potřebujete.

Pro zobrazení všech dostupných modulů použijte příkaz find. Nezapomeňte nahradit ${kernel-version} verzí jádra, které jste zrovna zkompilovali:

# find /lib/modules/${kernel-version}/ -type f -iname '*.o' -or -iname '*.ko'

Chcete-li kupříkladu automaticky načíst modul 3c59x, změňte kernel-2.6 a zadejte do něj jméno modulu:

# nano -w /etc/modules.autoload.d/kernel-2.6

3c59x

V instalaci pokračujte (konfigurací systému).