Konfigurace X serveruGrafické prostředí vs. příkazová řádka Průměrný uživatel může být zděšen byť jen pomyšlením na nutnost psát příkazy. Proč by neměl mít možnost klikat si svou cestou díky svobodě poskytované systémem Gentoo a Linuxem obecně? No, samozřejmě může ;). Linux nabízí spoustu pěkných uživatelských rozhraní a prostředí, které si můžete nainstalovat. Jedno z největších překvapení pro nové uživatele je, že grafické rozhraní není nic jiného než další aplikace běžící na vašem systému. Není to součást Linuxového kernelu nebo dalších vnitřností a neoddělitelných součástí systému. Je to mocný nástroj, který umožňuje plné využití grafických možností vaší pracovní stanice. Protože standardy jsou důležité, byl pro vykreslování a posunování oken na obrazovce, interakce s uživatelem prostřednictvím myši či klávesnice a kvůli mnoha dalším základním, avšak důležitým aspektům, byl vytvořen standard pojmenovaný X Window System, v současnosti zkracovaný na X11 nebo jen X. Používá se na Unixu, Linuxu a dalších Unix-like operačních systémech po celém světě. Aplikace, která uživatelům Linuxu poskytuje možnost provozovat grafické uživatelské rozhraní, a která používá X11 standard, je Xorg-X11, větev projektu XFree86. Projekt XFree86 se rozhodl používat licenci, která nemusí být kompatibilní s GPL licencí; proto doporučujeme používat Xorg. Oficiální Portage strom již balík XFree86 neobsahuje. Projekt X.org vytvořil a udržuje volně distribuovatelnou, open-source implementaci X11 systému. Jedná se o open-source desktopovou infrastrukturu založenou na X11. Xorg poskytuje rozhraní mezi vaším hardwarem a grafickým softwarem, který chcete provozovat. Kromě toho je Xorg také plně síťový, což znamená, že aplikaci můžete spouštět na jednom systému a zobrazovat na jiném. Dost tlachání, dáme se do práce, ne? Pro instalaci Xorg stačí spustit emerge xorg-x11. Instalace Xorg ale chvíli zabere, takže si během čekání zajděte na sváču. V souboru /etc/make.conf je potřeba ještě před začátkem instalace nastavit dvě proměnné. První z nich je VIDEO_CARDS a slouží k tomu, aby se zbytečně nekompilovaly ovladače pro grafické karty, které nepotřebujete. Nejčastější nastavení je nvidia a fglrx pro proprietární binární ovladače od Nvidie a ATI. Pokud byste chtěli používat svobodné ovladače, zkuste nv místo nvidia, avšak vězte, že vám nebude fungovat 3D akcelerace. Olvadač radeon podporuje kompletní 3D akceleraci na starších Radeonech, avšak na nových modul nefunguje vůbec, ani ve 2D režimu. Chcete-li zkompilovat více ovladačů, oddělte je mezerami. Další proměnná je INPUT_DEVICES, která specifikuje, jaké ovladače pro vstupní zařízení se mají zkompilovat. Ve většině případů stačí nastavit keyboard mouse pro klávesnici a myš.
Mohou se vám hodit i informace uvedené v naší dokumentaci pro Nvidii a ATI. Nevíte-li, který ovladač zvolit, určitě si je přečtěte.
Pokud jste nastavení zvládli, je na čase přejít k samotné instalaci.
Po skončení instalace byste měli nastavit některé proměnné prostředí. Jednoduše spusťte env-update a poté source /etc/profile, to je vše.
Konfigurační soubor systému Xorg se nazývá xorg.conf a je umístěn v adresáři /etc/X11. Balíček Xorg-X11 obsahuje ukázku konfigurace v souboru /etc/X11/xorg.conf.example, který můžete použít k vytvoření vlastní konfigurace. Je podrobně komentován; pokud však budete potřebovat více informací o syntaxi, přečtěte si jeho manuálovou stránku:
Hodně zábavy při čtení pro ty, kteří se k tomu rozhodnou. My to ale určitě nebudeme, takže pokračujme se zjišťováním, jak konfiguraci vytvořit automaticky. Výchozí: Automatické generování xorg.conf Xorg systém sám o sobě je schopen většinu parametrů odhadnout. Ve většině případů budete muset změnit jenom několik řádek, díky kterým nastavíte rozlišení dle svých představ. Pokud si s laděním chcete trochu více pohrát, rozhodně se podívejte na konec této kapitoly. Ale nejdříve ze všeho vytvořme (doufejme) funkční konfigurační soubor pro systém Xorg.
Pozorně se podívejte na několik posledních řádek vypsaných po skončení testování vašeho hardwaru na obrazovku. Pokud se v nich uvádí, že někde během testování došlo k chybě, musíte soubor xorg.conf napsat ručně. Předpokládejme ale, že k žádnému selhání nedošlo; v tom případě vám systém sdělí, že novou konfiguraci zapsal do souboru /root/xorg.conf.new, který teď můžete otestovat. Tak tedy hurá do testování :)
Pokud jde všechno dobře, měli byste vidět jednoduchý černobílý vzor. Zkontrolujte, zda vaše myš funguje správně, a zda vám vyhovuje rozlišení. Pokud dostanete nějaké chyby ohledně "/dev/mouse", zkuste v xorg.conf, části "InputDevice", změnit cestu k myši na /dev/input/mice. Nemusíte být schopni odhadnout přesné rozlišení, ale měli byste být schopni poznat, zda není příliš nízké. Kdykoliv můžete skončit stisknutím Ctrl-Alt-Backspace. Alternativní: Poloautomatické vytvoření souboru xorg.conf Systém Xorg poskytuje nástroj nazývaný xorgconfig, který se vás bude ptát na různé informace související s vaším systémem (grafickou kartu, klávesnici,...) a na základě vašich odpovědí vytvoří soubor xorg.conf.
Dalším nástrojem dodávaným s Xorg je xorgcfg, který se nejdříve pokusí spustit Xorg -configure a poté X server pro doladění.
Překopírování souboru xorg.conf Překopírujme nyní soubor xorg.conf.new do xorg.conf, takže už nebudete muset neustále používat X -config — psaní X nebo startx je daleko jednodušší :)
Nyní zkuste spustit příkaz startx, kterým se spouští X server. Příkaz startx je skript, který spouští X relaci (X session), což znamená, že spustí X server a nad ním několik grafických aplikací. O tom, které aplikace má spustit, se rozhoduje na základě této logiky:
Pokud vidíte ošklivý, nesympatický, odporný okenní manažer, jedná se o twm. Pro ukončení twm sezení zadejte exit nebo Ctrl-D v jednom z otevřených terminálů. X sezení můžete ukončit pomocí kombinace Ctrl-Alt-Backspace. To ale způsobí nepříliš ohleduplné ukončení X serveru — takové, které ne vždy chcete, ale to v tuto chvíli nevadí :) Pokud máte pocit, že je nastavené špatné rozlišení monitoru, budete muset zkontrolovat dvě sekce v konfiguračním souboru. Zaprvé je v něm sekce Screen, ve které může být zapsán seznam rozlišení, na kterých váš X server může běžet. Ve výchozím nastavení tato sekce nemusí obsahovat vůbec žádná rozlišení. Pokud je tomu tak, Xorg se pokusí určit rozlišení v závislosti na informaci z druhé sekce, Monitor. Dojde k tomu, že Xorg zkontroluje nastavení HorizSync a VertRefresh v sekci Monitor a určí tak platná rozlišení. Pro tuto chvíli ponechme tyto hodnoty být tak, jak jsou. Pouze pokud změny v sekci Screen, které hned popíšeme, nefungují, budete se muset podívat do specifikace vašeho monitoru a vyplnit správné hodnoty. Můžete také použít nástroj, který tyto specifikace zjistí, jako je například sys-apps/ddcxinfo-knoppix.
Nyní zkusme změnit rozlišení. V následujícím příkladě ze souboru /etc/X11/xorg.conf přidáme řádky Modes a DefaultDepth, takže náš X server nastartuje s 24 bity při rozlišení 1024x768. Nestarejte se o další řetězce — jsou to příklady a pravděpodobně se budou lišit od nastavení vašeho systému.
Nyní můžete spustit X (startx), čímž zjistíte, zda bude vaše oblíbené rozlišení opravdu použito). Pro nastavení X tak, aby byla použita mezinárodní klávesnice, vyhledejte sekci InputDevice, která slouží ke konfiguraci klávesnice, a přidejte do ní volbu XkbLayout tak, aby odkazovala na klávesnici, kterou chcete použít. Jako příklad vám ukážeme, jak nastavit české rozložení klávesnice. Více informací viz příručku Lokalizace Gentoo Linuxu.
Pokud vaše myš nefunguje, budete nejdříve potřebovat zjistit, zda ji jádro vůbec rozpoznává. Myši jsou rozpoznávány jako /dev/input/mouse0 (případně /dev/input/mice, pokud chcete myší používat několik). V některých případech je použit soubor /dev/psaux. V každém případě můžete zkontrolovat, zda tato zařízení reprezentují vaši myšku. Následující test vám může pomoci, nezapomeňte myší nějakým způsobem pohybovat. Měli byste dostat celkem nic neříkající směs znaků. Pro ukončení stačí stisknout Ctrl-C.
Pokud vaše myš není rozpoznána, ověřte, zda jsou načteny všechny potřebné moduly. Pokud myška detekována je, doplňte jméno souboru na vhodné místo v sekci InputDevice. V následujícím příkladě uvidíte, že nastavujeme také dvě další volby: Protocol, která obsahuje komunikační protokol používaný zařízením — většina uživatelů bude používat PS/2 nebo IMPS/2 — a ZAxisMapping, které umožňuje využít kolečko na myši, pokud je k dispozici.
Spusťte startx a kochejte se výsledkem :) Gratulujeme, v tuto chvíli máte na svém systému (doufejme) fungující instalaci Xorg. Dalším krokem je odstranění toho odporného lehkotonážního správce oken a použití nějakého lépe vybaveného (nebo dokonce desktopového rozhraní), jako jsou KDE nebo GNOME, ale to už není úkolem této příručky :) Na prvním místě, manuálová stránka man 5 xorg.conf poskytuje stručné, ale kompletní informace o syntaxi používané v tomto konfiguračním souboru. Mějte ji otevřenou v terminálu po ruce, když tento soubor upravujete. Další zdroj informací na vašem systému je adresář /usr/X11R6/lib/X11/doc se spoustou README souborů pro různé grafické chipsety. Existuje také mnoho online zdrojů o editaci souboru xorg.conf. Zmíníme se jen o několika málo z nich; pro nalezení dalších použijte Google :). Protože xorg.conf a XF86Config (konfigurační soubor pro projekt XFree86) používají pro většinu voleb stejnou syntaxi a protože pro XF86Config je dostupných více informací, uvedeme i tyto zdroje.
Aktualizujete-li ze staších balíčků na nové, modulární, přečtěte si Migrating to Modular X HOWTO. Více informací o dalších balíčcích vhodných pro desktop najdete v odpovídající části naší dokumentace. Obsah tohoto dokumentu je licencován pod licencí Creative Commons - Attribution / Share Alike. |
|